„Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nečisté zištnosti, ale s ochotou, ne jako ti, kdo panují nad těmi, kteří jsou vám svěřeni, nýbrž buďte jim příkladem.“ 1 Petrův 5,2–3
Neviditelné břemeno, jež nesou pastýři
Nikdo vás nedokáže připravit na to, jak náročné je milovat svěřený sbor. Nepřipravujete jen kázání, ale nesete duše. Neřídíte pouze schůze, ale opatrujete srdce. Když nastane nějaký konflikt, věřící odcházejí nebo počet členů klesá, je těžké nebrat to osobně. Láska, která motivuje vaši službu, se snadno promění v tíhu, která ji zatěžuje.
Zde však zaznívá osvobozující pravda: Ježíš miluje vaši církev více než vy. On je hlavou těla, nejvyšším pastýřem a úhelným kamenem. Vy nejste spasitelem církve – pouze služebníkem Spasitele.
Tlak na výkon
Pastýři bývají posuzováni podle viditelných ukazatelů – návštěvnosti, finanční podpory, míry zapojení. Tyto hodnoty mohou naznačovat pohyb, ale ne vždy odrážejí skutečnou službu. Když se nedělní shromáždění jeví jako mdlé nebo program selže, tlak na „výkon“ roste.
„Proč nepřišlo více lidí?“ „Co dělám špatně?“ „Proč to nefunguje?“
Písmo připomíná: mírou poslušnosti je věrnost, nikoli úspěch. Ježíš buduje svou církev – ne vy. Vaším úkolem je spravovat, nikoli zachraňovat.
John Wesley věřil, že svatost a posvěcení jsou důležitými znaky duchovně živé církve. Pro Wesleyho to nebyly volitelné doplňky, ale byly to důkazy pravého křesťanství a plody neustálého působení Ducha svatého.
WESLEY TO VYJÁDŘIL TAKTO:
1. SVATOST Žít svatým životem znamenaná více než jen morální chování. Základní touhou je milovat Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou. Svatost je podle Wesleyho chápání život, který je formován Boží láskou. Nešlo jen o to vyhýbat se hříchu, ale šlo o to být naplněn láskou k Bohu a bližním, což je podstatou svatosti.
2. POSVĚCENÍ Wesley kladl důraz na úplné posvěcení nebo jinými slovy na křesťanskou dokonalost. Což nedefinuje jako bezhříšnou dokonalost, ale jako srdce plně odevzdané Bohu. To je dílo Ducha, který nás proměňuje ze slávy ve slávu a činí nás více podobnými Kristu. Nejen ospravedlněnými, ale i proměněnými.
„Církev mění svět ne tím, že získává nové věřící, ale tím, že vytváří svaté.“John Wesley
PRO WESLEYHO SE DUCH NEPOTVRZUJE SPEKTÁKULEM (vystavováním na obdiv) NEBO EMOCEMI, ALE:
• proměněnými životy • rostoucí láskou • prohlubující se pokorou • vytrvalou poslušností • a duchovní silou zakořeněnou v milosti
V srpnu 2025 uplyne 205 let od slibu (závazku) metodistických duchovních, který pomohl zachránit metodismus před úpadkem v zemi, kde se zrodil. Tento závazek nastartoval osmdesátileté období růstu metodistické církve a odstartoval misijní činnost po celém světě. Většina metodistů o tomto závazku (po generace označovaném jako Liverpoolský protokol) nikdy neslyšela. Zkusme znovu objevit, jak se metodismus umí obnovovat ze své vlastní „duchovní DNA“. Metodistická výroční konference v Liverpoolu v roce 1820 zaznamenala vůbec první pokles členství… ztrátu 4 688 (1 - 2 %). John Wesley byl už třicet let po smrti a vůbec nebylo jisté, zda se hnutí dokáže proměnit v životaschopnou církevní instituci. Pod vedením předsedy Jabeze Buntinga si konference vyhradila značný čas na seriózní sebezkoumání. Nehledali vinu v okolní společnosti, ta byla ostatně metodismu vždy spíš nepříznivá. Duchovní si uvědomili, že řešení spočívá v jejich vlastních srdcích a činech. V reakci na tento úpadek vypracovali sérii třiceti jedna pastoračních pravidel. Současně se zavázali, že se každý rok k „Liverpoolskému protokolu“ vrátí a budou jej číst a studovat na oblastní i místní úrovni. V následujících třech letech došlo k pozoruhodnému obratu, který nakonec vedl k trojnásobnému růstu metodistického hnutí během příštích osmdesáti let (s jediným větším přerušením při církevním rozdělení v roce 1850). Matematik John Hayward, který zmapoval růst britského metodismu v 19. století, s obdivem poznamenává, že naprostá většina tohoto růstu byla způsobena novými obráceními, nikoli pouhým růstem populace. Růst hnutí se shodoval se skutečně zlatým věkem zámořské křesťanské misijní činnosti.
Na začátku roku 2024 se stále nacházíme v prostoru, v němž se mnohé z našich institucionálních struktur a standardních paradigmat služby ukazují jako neadekvátní dnešním potřebám. To vše je příležitostí přijmout nové, inovativnější formy služby církve.
Lewis Center for Church Leadership, Ann s. Michel, Doug Powe, Jessica L. Anschutz
Doba pandemie omezila nebo dokonce ukončila mnoho církevních aktivit. Pro velký počet sborů nebyl „návrat k normálu“ úplně takový, jak vedoucí sborů doufali. Nevrátili se někteří lidé, kteří se dříve pravidelně účastnili života církve. Návštěvnost bohoslužeb a účast na různých sborových aktivitách ještě více poklesla. Je jasné, že tradiční dlouholeté modely vedení sborů a způsobů služby bude potřeba revidovat.
Chceme ukázat sedm trendů, které naznačují, že na začátku roku 2024 se stále nacházíme v bodě zlomu. Mnohé naše sborové struktury a standardní paradigmata služby se ukazují jako neadekvátní výzvám dneška. Dobré je, že vítr změn přináší také příležitost přijmout nové inovativnější a osobnější způsoby služby lidem a možnost pro nové typy vedoucích.
