Na začátku roku 2024 se stále nacházíme v prostoru, v němž se mnohé z našich institucionálních struktur a standardních paradigmat služby ukazují jako neadekvátní dnešním potřebám. To vše je příležitostí přijmout nové, inovativnější formy služby církve.
Lewis Center for Church Leadership, Ann s. Michel, Doug Powe, Jessica L. Anschutz
Doba pandemie omezila nebo dokonce ukončila mnoho církevních aktivit. Pro velký počet sborů nebyl „návrat k normálu“ úplně takový, jak vedoucí sborů doufali. Nevrátili se někteří lidé, kteří se dříve pravidelně účastnili života církve. Návštěvnost bohoslužeb a účast na různých sborových aktivitách ještě více poklesla. Je jasné, že tradiční dlouholeté modely vedení sborů a způsobů služby bude potřeba revidovat.
Chceme ukázat sedm trendů, které naznačují, že na začátku roku 2024 se stále nacházíme v bodě zlomu. Mnohé naše sborové struktury a standardní paradigmata služby se ukazují jako neadekvátní výzvám dneška. Dobré je, že vítr změn přináší také příležitost přijmout nové inovativnější a osobnější způsoby služby lidem a možnost pro nové typy vedoucích.
Trend 1. Nutné strukturální změny největších denominací.
Většina amerických církví napříč denominačním a teologickým rozdílům se potýká s poklesem návštěvnosti. V hlavních denominacích přišel pokles již dříve a je nejviditelnější. Významnou roli hraje i demografický faktor.
Majetek sborů s dalšími institucionální zdroji ovlivňuje službu a fungování většiny velkých sborů a denominací. Sbory investují velké finanční prostředky na misijní aktivity, přesto jejich vliv a působení mezi hledajícími, věřícími a na veřejnosti, neodpovídá tomuto lidskému i finančnímu nasazení.
Typický kongregační sbor musí uvažovat, jak nejlépe svá očekávání a modely služby přizpůsobit dnešní době. Hlavní denominace musí uvažovat, jak přizpůsobit svou institucionální infrastrukturu, aby odpovídala současné realitě. To se týká zvláště nad sborových struktur, církevních agentur, teologického vzdělávání a vedlejších církevních organizací.
Trend 2. Stabilní finance.
Sbory a denominace čelí v současné době mnoha problémům. Přesto finanční situace většiny církví a sborů zůstává překvapivě dobrá. Například nedávný výzkum hodnotící dopad pandemie na sbory a společenství věřících zjistil, že medián příjmů sborů se od roku 2020 zvýšil o 42 % (po zohlednění inflace o 25 %). Stejná studie zjistila, že čím více darů církev získala prostřednictvím online a elektronických darů, tím vyšší byl její příjem. Což naznačuje, že pandemií inspirovaný přechod k elektronickým metodám dávání, má dlouhodobě pozitivní účinky. A to i mezi církvemi a věřícími, kteří se dříve tomuto přístupu bránili.
Dalším vysvětlením relativně dobrého finančního zdraví sborů je, že většina církevních darů pochází od malého procenta vysoce angažovaných a štědrých jednotlivců. Velké procento z nich jsou staršího věku. Nyní je čas hledat nové zdroje příjmů a darů, protože současní štědří dárci nebudou s námi navždy.
Trend 3. Přitahují malé sbory a menší společenství.
Velké sbory jsou stále domovem pro většinu amerických věřících. Malá společenství jsou zdánlivě na okraji, ale často reprezentují živá společenství. Zatímco velké sbory mohou být anonymní, malé sbory jsou charakteristické blízkými osobními vztahy mezi členy. Právě takové sbory rostou a rozvíjí se.
Fresh Expressions je program, který vznikl ve Velké Británii a zaměřuje se na tzv. mikrocírkve, společenství scházející se v domácnostech, případně online. V době, kdy mnozí nedůvěřují institucím, je právě tato forma křesťanského společenství velmi přitažlivá. Program klade důraz na lidi, nikoli na strukturu. V některých případech se tyto nové formy církevního života rozvíjejí mimo zdi církevních budov.
Mnoho tradičních sborů plýtvá svou energii na udržování institucionálních struktur církve a péči o církevní budovy. Menší společenství mohou věnovat více pozornosti péči o mezilidské vztahy a osobní duchovní růst. Tento model života a služby církve se může uplatňovat i v malých tradičních sborech. Mnohé se ukázaly jako životaschopné a stabilní. Boží dary zde jsou sdíleny prostřednictvím osobních vztahů, komunitních vazeb a mezigeneračním společenstvím. To vše naznačuje, že větší a středně velké církve by se měly nechat inspirovat menšími společenstvími věřících, jejich intimitou a autenticitou církevního života
Trend 4. Větší role laických vedoucích.
Laici vždy hráli důležitou roli ve službě církve. Platí to i dnes. Zejména ve sborech, které již nemohou uživit duchovního na plný úvazek. Mnoho laiků, kteří se ujímají služby, jsou dobrovolníci.
Sbory a denominace podporují laickou službu a laické pracovníky. V mnoha úkolech, které dříve zastávali výhradně duchovní, stojí nyní laici. Například v roce 2019 sloužil ve 12 procentech sborů Spojené metodistické církve laický kazatel, který neabsolvoval žádný akreditovaný seminář ani nebyl absolventem teologického studijního programu, ať už s titulem nebo bez titulu.
Trend 5. Vzestup necírkevní generace.
Snad nejpozoruhodnější změnou náboženského prostředí v posledních několika desetiletích je vzestup „necírkevníků“. V současné době přibližně 30 % dospělých Američanů tvrdí, že nemají žádnou náboženskou příslušnost. Většinu z nich tvoří mileniálové a příslušníci generace Z. Mnozí z nich vyrostli v církvi, ale v dospělosti se jí vzdálili. Přesto mnozí z nich zůstávají otevřeni myšlence návštěvy bohoslužeb a praktikování víry. Částečně je to proto, že jsou formováni náboženskou zkušeností jejich rodin. Údaje naznačují, že určité procento z nich se do kostela vrací. Ale co jejich děti? Často se říká, že křesťanská víra je vždy jen jednu generaci od zániku. Děti dnešních „nepraktikujících“ jsou na rozdíl od svých rodičů vychovávány s velmi malým nebo žádným vztahem k církvi. Oslovení této rostoucí skupiny mladých lidí, kteří jsou generaci vzdáleni od praktikování víry jejich prarodičů a mají málo zkušeností s náboženstvím, bude vyžadovat zcela nové misijní způsoby.
Trend 6. Nové způsoby křesťanského vzdělávání.
Na konci 18. století se v Anglii zrodilo hnutí, které se věnovalo biblickému vzdělávání. Dnešní nedělní školy jsou ústředním bodem křesťanského vzdělávání. Zdá se však, že tento model formace víry založený na rozdělení do skupin a tříd se již vyčerpal. V naší internetové době jsou děti i dospělí zvyklí na interaktivnější a poutavější způsoby učení. Mnohé církve již nemají dostatek mladých rodin, aby mohli rozdělit sbor podle věkové kategorie. Nepravidelná návštěvnost bohoslužeb narušila kdysi standardní rytmus týdenních lekcí nedělní školy pro děti, mládež a dospělé. Tváří v tvář těmto skutečnostem se vedoucí nedělních škol a vedoucí křesťanské výchovy snaží přijít na to, jak zapojit rodiny. Experimentují s biblickými hodinami, které se konají méně často nebo v jinou dobu. Vyvíjejí více mezigeneračních aktivit a aktivit souvisejících se službou a vzdělávají a motivují rodiče pro domácí biblické vzdělávání.
Trend 7. Potřeba nových modelů katecheze.
Dalším pilířem tradičního pohledu na službu církve, která má vést k obrácení a zrání víry (katechezi), vychází z předpokladu, že se její podstatná část odehrává při bohoslužbách, zejména prostřednictvím kázání. V dnešní době část křesťanů nenavštěvuje bohoslužby pravidelně. Mnohé sbory uvádějí, že i jejich nejvěrnější návštěvníci jsou často v kostele jen jednu nebo dvě neděle v měsíci.
Etablovaná církev se nachází v bodě zlomu. Časem prověřené aktivity, které směřovaly k probuzení a růstu víry, neodpovídají výzvám post-pandemické a post-atraktivní realitě. Mnozí vedoucí sborů si však nejsou jisti, co a jak je nahradí. Ve světle dalších výše zmíněných trendů se může stát, že nově vznikající modely katecheze se nebudou konat „v kostele“. Budou více spoléhat na osobní vedení, vyučování bude formou rozhovoru a zkušenosti. Vzdělávání bude mezigenerační a zároveň propojené s misií. Vzdělávání bude propojené s praktickou službou. Jedním z nově vznikajících způsobů katecheze je hnutí Messy Church, které vzniklo v Anglii. Toto hnutí se díky svému mezigeneračnímu důrazu stále častěji uplatňuje i v amerických církvích. Je pravděpodobné, že se v budoucnu objeví více takových modelů.