Závazek, který obnovil metodistickou církev.
Chris Ritter
V srpnu 2025 uplyne 205 let od slibu (závazku) metodistických duchovních, který pomohl zachránit metodismus před úpadkem v zemi, kde se zrodil. Tento závazek nastartoval osmdesátileté období růstu metodistické církve a odstartoval misijní činnost po celém světě. Většina metodistů o tomto závazku (po generace označovaném jako Liverpoolský protokol) nikdy neslyšela. Zkusme znovu objevit, jak se metodismus umí obnovovat ze své vlastní „duchovní DNA“.
Metodistická výroční konference v Liverpoolu v roce 1820 zaznamenala vůbec první pokles členství… ztrátu 4 688 (1 - 2 %). John Wesley byl už třicet let po smrti a vůbec nebylo jisté, zda se hnutí dokáže proměnit v životaschopnou církevní instituci. Pod vedením předsedy Jabeze Buntinga si konference vyhradila značný čas na seriózní sebezkoumání. Nehledali vinu v okolní společnosti, ta byla ostatně metodismu vždy spíš nepříznivá. Duchovní si uvědomili, že řešení spočívá v jejich vlastních srdcích a činech. V reakci na tento úpadek vypracovali sérii třiceti jedna pastoračních pravidel. Současně se zavázali, že se každý rok k „Liverpoolskému protokolu“ vrátí a budou jej číst a studovat na oblastní i místní úrovni.
V následujících třech letech došlo k pozoruhodnému obratu, který nakonec vedl k trojnásobnému růstu metodistického hnutí během příštích osmdesáti let (s jediným větším přerušením při církevním rozdělení v roce 1850). Matematik John Hayward, který zmapoval růst britského metodismu v 19. století, s obdivem poznamenává, že naprostá většina tohoto růstu byla způsobena novými obráceními, nikoli pouhým růstem populace. Růst hnutí se shodoval se skutečně zlatým věkem zámořské křesťanské misijní činnosti.
Když si přečtete Liverpoolský protokol, je zřejmé, že číst jej každý rok nahlas vyžadovalo od duchovních značnou trpělivost (trvá přečíst téměř 30 minut). Přesto to skutečně dělali, a to po následujících šedesát pět výročních konferencí. Potom byl Liverpoolský protokol nahrazen kratšími a obecnějšími „Usneseními o pastorační práci“. Protokol však sloužil k tomu, aby hnutí navrátil k základním prvkům metodistické identity (DNA), která vždy vedla k požehnané a plodné budoucnosti.
Kazatelé se zavázali:
- Obnovit svou osobní a rodinnou zbožnost.
- Kázat jednoduše a horlivě. Kázání vždy bude obsahovat základní evangelijní pravdu.
- Znovu se zasvětit pilné práci a službě, záchraně duší a duchovnímu rozvoji lidí.
- Znovuobnovit kázání pod širým nebem a zakládat společenství na nových místech. Věnovat se domácí misii.
- Delegovat pastýřskou práci, aby evangelium oslovilo nové lidi.
- Obnovit modlitební setkávání a pravidelné čtvrtletní dny půstu.
- Odstranit malicherné debaty a ducha rozdělení (duch hašteření mezi skupinami).
- K nové energii ve službě dětem a mládeži.
Fungovalo by to znovu?
Čím déle se úpadek v církvi neřeší, tím těžší je se zlozvyků zbavit. Například britský metodismus je nyní menší než v roce 1820.
Doufám, že by se metodisté po celém mohli inspirovat dobrou prací, kterou naši předkové vykonali pro obnovu církve.
Níže nabízím Liverpoolský protokol v plném znění. Některé výrazy mohou znít zastarale, věty složitě, ale právě takto se metodismus obnovuje.
Liverpoolský protokol, 1820
1. Při této slavnostní příležitosti se znovu odevzdáváme Bohu a rozhodujeme se, že v pokorné závislosti na jeho milosti budeme více než kdy jindy dbát na osobní zbožnost a na křesťanskou výchovu a správu našich vlastních rodin.
2. Snažme se v naší veřejné službě neustále kázat všechny hlavní a zásadní nauky evangelia, kterými se vyznačovali původní metodističtí kazatelé, jejichž práci Pán tak významně požehnal. Tyto nauky chceme kázat naší původní metodou: evangelijně, experimentálně, horlivě, s velkou jasností a jednoduchostí. Věnujme jim rozhodující pozornost v každém kázání a snažme se je blíže, láskyplně a energicky aplikovat pro různé třídy našich posluchačů.
3. Zasvěťme se plně a zcela naší řádné práci jako služebníci Krista a jeho Církve, odevzdejme se jí plně, jak na veřejnosti, tak v soukromí, a vyvarujme se všech činností, které by zaměstnávaly náš čas a myšlenky. Činností, které by neměly přímou souvislost s naším velkým povoláním a které by škodlivě odváděly naši pozornost od závažného úkolu zachraňovat duše a starat se o Kristovo stádo.
4. „Vřele tužme po nejlepších darech“, které nás kvalifikují pro přijatelnou a užitečnou službu. Usilujme o ně v modlitbě od Toho, který je Otcem světel a Pramenem moudrosti. Probouzejme a zdokonalujme studiem a pilným pěstováním „dar, který je v nás“. Snažme se ve všech ohledech být „pracovníky, kteří se nemusí stydět, kteří správně rozdělují slovo pravdy“. Dbejme však na to, aby ať už získáme a používáme jakékoli další kvalifikace, které můžeme získat a používat, naše služba byla, alespoň skrze Boží požehnání, vždy charakterizována zdravým, evangelijním učením, jasností řeči a duchem něžné náklonnosti a planoucí horlivosti.
5. Často čtěme a pečlivě studujme Wesleyho: „Pravidla pomocníka“. Čtěme části Protokolu, které se vztahují k povinnostem kazatele a pastora.
6. Abychom podpořili růst sborů a oživení Božího díla, uchylujme se, i v našich starých zavedených okrscích, k praxi kázání venku; snažme se zachránit to, co je ztraceno.
7. V každém obvodu se snažme otevírat místa. Zkoušejme znovu místa, která jsme v poslední době nenavštívili. Věnujme stále větší pozornost zásobování a dohledu nad venkovskými místy, která jsou již v našem kazatelském plánu. Nespokojme se, dokud každé město, vesnice a osada v našem okolí nebude požehnána, pokud to bude možné, prostředky milosti a spásy. Jedním slovem, ať se každý metodistický kazatel považuje být za povolaného, co se týče podnikavosti, horlivosti a píle, domácím misionářem a rozšiřovat, prodlužovat a udržovat obvod, do kterého je jmenován.
8. Kdekoli se to bude jevit jako proveditelné, zejména ve starých a velkých [sborech], zaměstnejme aktivní a horlivé osoby, jejichž zbožnost a celkový charakter budou schváleny shromážděními vedoucích. Úkolem je, aby se pokusily o vytvoření nových tříd ve vhodných čtvrtích, kde můžeme doufat, že touto metodou shromáždíme do Kristova stáda některé lidi, kteří „nejsou daleko od Božího království“, ale kteří potřebují zvláštní pozvání a pravděpodobně se „neodevzdají“ plně „Pánu a nám“ bez více než běžné práce a duchovní péče.
9. Mluvme jasně a výstižně na každém místě, jak na občasných setkáních, tak v našich kázáních, o povinnosti a výhodách křesťanského přijímání Večeře Páně. Nabádejme všechny, kteří hledají spásu, aby bez prodlení využili pomoci osobních prostředků milosti.
10. Podporujme veřejná modlitební shromáždění v domech našich přátel, v různých částech města nebo sousedství. Zejména ta, která jsou v jiné době, než je naše bohoslužba. Taková modlitební shromáždění se již dlouho osvědčila jako cenná pro naše sbory a spojené společnosti. Jsou-li prozíravě vedena zbožnými obdarovanými osobami a řádně dohlížena kazateli a shromážděními vedoucích, jsou cennými pro naše sbory a společnosti. Jsou prostředkem ke spáse pro mnohé, kteří by zpočátku nemohli být osloveni žádnou jinou metodou.
11. Na venkovských místech, kde není možné plně zajistit kázání ani cestujícími, ani místními kazateli, ať jsou vhodné osoby, které patří k nejbližším spolkům, povzbuzovány, aby se pod vedením superintendenta účastnily veřejných modliteb a vyučování. Občas přečtou shromáždění krátké a prosté kázání o hlavních zásadách Kristova učení. To ať s děje do té doby, než bude možné jim nabídnout jiné a pravidelnější příležitosti k poučení o spravedlnosti.
12. Mějme na paměti a snažme se našim lidem vštípit, že jako sbor neexistujeme pro účely stranictví; a že jsme obzvláště zavázáni, příkladem našeho zakladatele. Původním principem, na kterém jsou naše spolky založeny, a naším neustálým vyznáním před světem je, vyhýbat se úzkoprsému, bigotnímu a sektářskému duchu. Zdržovat se zbytečných a neužitečných sporů o nepodstatných tématech a drobných teologických sporů. Zachovávejme proto vůči všem denominacím křesťanů, laskavého a katolického ducha prvotního metodismu; a podle vznešeného maxima našich Otců v evangeliu „buďme přáteli všech a nepřáteli nikoho“.
13. V každém velkém městě zaveďme týdenní setkání pro děti našich přátel podle našeho starého zvyku; a věnujme zvláštní pozornost, veřejně i soukromě, mládeži našich spolků a sborů.
14. Scházejme se v našich spolcích pravidelně v den Páně. Na venkově, kde se v den Páně nekáže, ve všední dny večer. Snažme se, aby tato setkání byla pro naše členy zajímavá a vhodná. Poukazujme na stav lidí, okolnosti každé třídy a společenství a jejich specifické povinnosti: osobní i domácí, jakožto učitelů náboženství a celkově metodistů. Často vysvětlujme a prosazujme naše vlastní pravidla.
15. Obnovme tam, kde to bylo zanedbáváno, a všude prosazujme dodržování těch částí našeho řádu které se vztahují k nočnímu bdění, soukromým a veřejným shromážděním a čtvrtletním dnům pro slavnostní půst a modlitbu.
16. Všude, kde máme přístup a příležitost, se pilně věnujme pastoračním návštěvám našich lidí v jejich vlastních domech, zejména u nemocných, nedbalých a vlažných.
17. Protože však tyto návštěvy jsou v mnoha případech vzhledem k našemu plánu neustálého putování a kázání na vesnicích a vzhledem k počtu členů ve větších společnostech značně omezené, snažme se v našich obvodech uspořádat plány čtvrtletních veřejných návštěv tříd tak, abychom měli dostatek času na podrobnější zkoumání křesťanských znalostí, zkušeností a praxe členů a na pastorační dotazy, pokyny a rady týkající se osobního a rodinného náboženství.
18. Pravidelně se setkávejme s vedoucími tříd ve městě i na venkově a zkoumejme jejich zápisy. Dělejme vše, co je v našich silách, abychom je i další bratry, místní kazatele, zapojili do spolupráce s námi při šíření živé zbožnosti mezi našimi lidmi a rozšiřování Pánova díla.
19. Protože mnoho závisí pod Božím požehnáním, na zbožnosti, poznání, horlivosti a křesťanské povaze našich vedoucích, jakož i na jejich pevném oddanosti učení, řádu a věci metodismu, nikdy nenominujeme nového vedoucího, dokud se svědomitě nepřesvědčíme předchozím šetřením a osobním zkoumáním jeho charakteru a kvalifikace. Postupujme jednotně podle Pravidel týkajících se veřejného zkoušení vedoucích, která jsou uvedena v našem protokolu z roku 1811.
20. Kdykoli bude námi navržený a Shromážděním vedoucích přijat nový vedoucí, využijme této příležitosti k tomu, abychom uvedli povinnosti, které k této funkci patří, a připomenuli je všem přítomných.
21. S láskou, ale důrazně vyžadujme od vedoucích toto ustanovení jako základní článek naší pastorační služby, který v důsledku našeho neustálého cestování nelze obejít. V našich Pravidel je uvedeno, že je povinností vedoucího se jednou týdně setkat s každým členem své třídy.
22. Věnujme zvláštní pozornost odpadlíkům a snažme se v duchu mírnosti obnovit ty, kteří byli přistiženi při chybě. Soukromým úsilím i veřejnou službou vytahujme padlé z osidel ďábla.
23. Znovu vyžadujme ode všech našich lidí svědomitou účast na Večeři Páně.
24. Naléhavě vybízejme naše spolky, aby co nejlépe a nejzbožněji využívaly odpočinek a volný čas dne Páně. Napomínejme každého, kdo zanedbává naši nedělní bohoslužbu pod záminkou návštěvy nemocných nebo jiných podobných povinností. Ukazujme našim lidem, jak je škodlivé promarnit ty části neděle, které se netráví veřejnou bohoslužbou, ale návštěvami nebo přijímáním návštěv, zanedbáváním soukromé modlitby, čtení Písma a rodinných povinností. Často to vede k vážné duchovní újmě služebníků, kteří jsou takto nesprávně zaměstnáni a zbaveni prostředků milosti. Dejme v této věci příkladem tím, že odmítneme pro sebe a pro své rodiny trávit návštěvami posvátné nedělní hodiny, když k tomu není povinnost nebo nutnost. Nikdy nedovolme, aby byl den Páně sekularizován pouhými pracovními (církevními) schůzkami, když se takové záležitosti týkají pouze časných záležitostí Boží církve.
25. Chceme podpořit v rodinách a školách našeho společenství jednotnou a pravidelnou praxi katechetické výuky. Zejména v současné situaci našeho společenství to považujeme za nanejvýš důležité. Souhlasíme s tím, že bude vypracována a doporučena řada katechismů k všeobecnému užívání mezi námi, a naléhavě žádáme pana Bensona a pana Watsona, aby tyto katechismy vypracovali a předložili je k projednání na příští konferenci.
26. Při vedení našich vedoucích a čtvrtletních shromáždění a všech ostatních oficiálních setkání mezi námi se láskyplně a důsledně vyhýbejme duchu sporů a debat. Podporujme ve vedení všech našich záležitostí jak radou, tak příkladem povahu a způsoby lidí, kteří jednají pro Boha v službě Jeho církve. Ať je obezřetně potlačováno zavádění všech zbytečných témat nebo dráždivých diskusí, které nejsou legitimně spojeny s řádnou činností těchto shromáždění. Pamatujme, abychom použili jazyk pana Wesleyho, že ve velkém sboru je jediným způsobem, jak žít v pokoji a pohodlí, řídit se pravidly, a ne opravovat naše pravidla. Dodržovat je kvůli svědomí A zatímco ochotně a vesele chráníme všechny naše členy na shromážděních, jimž předsedáme, nezapomínejme, že jsme slavnostně zavázáni chovat se při takových příležitostech nikoli pouze jako předsedové veřejných shromáždění, nýbrž jako pastýři křesťanských společností, které jsou nám svěřené Božím nařízením a jejich vlastním dobrovolným spojením s námi. Byl nám svěřen biblický dohled nad jejich duchovními záležitostmi a jsme odpovědni Velké hlavě církve za věrné plnění povinností vyplývajících z tohoto svěřeného dohledu
27. S láskou nabádáme ty z našich vlastních lidí, kteří jsou chvályhodně činní v různých dobročinných institucích a zároveň vytrvale konají každé dobré slovo a dílo. At‘ pracují na tom, aby se vyhnuli nebezpečí, že by veškerý svůj volný čas a vliv vynaložili na pouhé místní charitativní organizace a zanedbávali Boží instituce, jako je veřejné kázání evangelia, nebo se připravili o možnost pravidelně navštěvovat Biblické hodiny, soukromě se modlit a číst Písmo svaté. Nemělo by se zapomínat, že velké duchovní Boží dílo závisí na Božím požehnání a na všeobecném a svědomitém využívání Jeho prostředků. Ty v úspěchu tohoto díla mají své kořeny a musí mít vždy svou hlavní oporu. Dobročinné věci máme činit, ale nesmíme nechat ostatní nedokončené.
28. Aby stav díla mohl být neustále pod dohledem kazatelů, souhlasíme s tím, že jednotně obnovíme starý dobrý zvyk, vést v každém obvodu čtvrtletní rozvrhy, z nichž každý bude obsahovat správný výpis pro čtvrtletí. Do toho patří: osoby přijaté na zkoušku, noví členové po řádné zkušební době, členové vyřazení do jiných obvodů, úmrtí, odpadlíci, konverze, celkový počet členů. Správce knihy připraví a dodá každému obvodu dostatečný počet tištěných formulářů takového rozvrhu, aby je kazatelé mohli vyplnit pro každou jednotlivou třídu během svých čtvrtletních návštěv. Z nich každý superintendent sestaví každé čtvrtletí jeden obecný rozvrh obsahující přehled všech společenství v jeho obvodu ve vztahu k několika výše uvedeným podrobnostem. Tyto obecné rozvrhy obvodů má každý superintendent předložit, kdykoli je to požadováno na výroční schůzi okresu nebo na konferenci.
29. Každý superintendent je povinen zanechat svému nástupci v obvodní knize nejen seznam městských a obvodních správců a každoročních přispěvatelů do našich různých fondů atd., ale především přesný seznam všech členů v jeho obvodu, uspořádaný podle jednotlivých tříd a společenství, jak byl zjištěn při předchozí letní vizitaci.
30. Protože si však hluboce uvědomujeme, že pro oživení a rozšíření Božího díla, bez něhož žádná předsevzetí, práce ani předpisy nepostačí, je třeba si přát nové a hojnější vylití Ducha svatého na nás, na naše společnosti a sbory. Slavnostně se zavazujeme, že budeme o toto požehnání usilovat v pokorné a upřímné modlitbě. A tímto ustanovujeme, že den příštího čtvrtletního půstu, totiž pátek po svátku Michaela 6. října, bude ve všech našich obvodech slaven jako den zvláštního půstu a modliteb k Všemohoucímu Bohu. Nechť se na co nejvíce místech v každém obvodu konají shromáždění k veřejným prosbám a ať kazatelé hojně a obsáhle mluví na toto téma ve svých kázání v předcházející den Páně
31. Jednotlivé články obsažené v tomto zápise přečte každý předseda na nejbližším pravidelném výročním shromáždění svého okrsku a poté se stanou předmětem vážného rozhovoru mezi bratry s ohledem na jejich konkrétní dopad na duchovní stav a poměry v jednotlivých okrscích.
Originál článku: https://peopleneedjesus.net/2020/07/15/the-pledge-that-saved-methodism/?utm_source=chatgpt.com